Cover image of Láskyplný svět
Religion & Spirituality
Spirituality

Láskyplný svět

Updated 12 days ago

Religion & Spirituality
Spirituality
Read more

Tvoř svůj svět

Read more

Tvoř svůj svět

Cover image of Láskyplný svět

Láskyplný svět

Latest release on Jun 22, 2017

The Best Episodes Ranked Using User Listens

Updated by OwlTail 12 days ago

Warning: This podcast has few episodes.

This means there isn't enough episodes to provide the most popular episodes. Here's the rankings of the current episodes anyway, we recommend you to revisit when there's more episodes!

Rank #1: Ulov si své štěstí

Podcast cover
Read more

Synchronicita je důkaz, že kráčíme v souladu s naší životní cestou. Můžeme ji brát jako turistické značky v nepřehledném lese. Pakliže jsme schopni a ochotni následovat ukazatele, vždy nám to zaručí příjemnou cestu, bez bloudění a stresu.

Je to souhra určitých událostí a jevů, které pro nás mají subjektivní význam.

Podívejme se na konkrétní příběhy ze života Sidrise:

Listopad 2015: Konečně po pěti letech se rozhodnu, že se chci naučit hrát na bubny. Hned v prosinci 2015 přijde ke mně společně s kamarády až domů profesionální bubenice a hrajeme.

Listopad 2016: Jsme první den v liberecké kanceláři Láskyplného světa. Dáváme na facebook příspěvek, že startujeme regresní terapie do minulých životů se zněním „Prožijte Tuláka po hvězdách, stejně jako Jack London“. O dvě hodiny později se jdeme seznámit s lidmi z vedlejší kanceláře. Po půl hodině rozhovoru zjišťujeme, že pracují na projektu o hluboké historii lidstva a jeden z nich si říká jménem Darrell Standing, stejně jako hlavní autor/postava ze zmíněné knížky Tulák po hvězdách.

Prosinec 2016: Jedeme na přednášku do Prahy a v rádiu hlásí, že má svátek Blanka a my v tutéž chvíli projíždíme podruhé v životě pražským tunelem Blanka

Prosinec 2016: Ještě nikdy jsem netvořil pro nikoho poukaz. Rád bych ho udělal… Za pár hodin mi kamarádka Hanka volá sama od sebe, že chce dva pro svou rodinu

Červen 2017: Letíme do francouzské Marsaille, ale nemáme místenky vedle sebe. Vedle Simči však sedí žena, která má muže taktéž usazeného v půlce letadla… hned vedle mě Měníne si jasně místa. Na cestě zpátky do Česka vzniká velmi podobný příběh.

Synchronicity jsou všude kolem nás, tvoříme je. Jak se je naučit vnímat a pracovat s nimi? Máme pro vás jednu velmi zábavnou formu. Doslova hru, která vám ukáže, jak jednoduché je se odevzdat a tím otevřít dveře vědomé tvorbě vlastní reality.

Pojďte si ulovit štěstí! 

Proběhlo v neděli 30. července 2017 ve 14 hodin na Václavské náměstí.

Sešli jsme se u pomníku svatého Václava.

https://laskyplnysvet.cz/stesti/wp-content/uploads/2017/06/Ulov_si_sve_stesti_07_2017.mp4

Kdy bude opět další?

Napište si o pokračování do komentářů pod tento článek!
Hodíme kostkami a budeme následovat jejich instrukce, budeme jen přijímat a žít. Znovu a znovu. Co se stane? Kdybychom to již teď věděli, tak to není synchronicita. Nechme se tedy společně překvapit.

Jaké bylo setkání?

“Zdravím Jindřichu, chtěla jsem poděkovat za zvláštní nedělní odpoledne v Praze.
Hra na náhody mě pobavila a potvrdila, že se nic neděje jen tak.
Jsme úžasnými tvůrci našich životů!

Nataša

Jak probíhaly náhody, štěstí a synchonicity? Dozvíte se v detailním pohledu ZDE

Foto: flickr

Jun 22 2017

Play

Rank #2: Vědomí hmoty – 1 –

Podcast cover
Read more

Na článek Láskyplný svět odpovídá – 2 –  přišla do naší mailové schránky doopravdy záplava reakcí. Poslali jste mnoho dotazů a i pochybností. Nejlépe vše shrnul náš blízký přítel a korektor v jedné osobě, Jaroslav. Dodal množství podmětů, které budeme postupně odhalovat v sérií článků. Celkem vás čeká 6 dílů. Rozhodně je na co se těšit.

Hudba k článku:

http://data.laskyplnysvet.cz/music/kai_engel/Kai_Engel_-_02_-_Cutrains_are_Always_Drawn.mp3

Tučným písmem jsme zkopírovali úryvky z původního článku, komentáře Jaroslava jsou odsazeny a standardním písmem dodáváme nové vysvětlení.

Muselo to být úžasné Vědomí, které napadlo, že neomezený svět nicoty omezí na čas, a tím získá nové zkušenosti. Dále omezilo svět i o prostor, a pak zašlo ještě dál a omezilo vše hmotou. … Hmotný svět má tak skvěle vytvořené vlastnosti! Přišli jsme sice o neomezenost, ale získali jsme něco mnohem zábavnějšího. To něco, které nám umožňuje soustředit se jen a pouze na právě probíhající okamžik, který je oddělen od všeho ostatního, a my vše díky tomu vnímáme jako úžasný reálný zážitek. Ale jak dlouho nás tato omezenost bude bavit?

“Ano, možná to bylo úžasné – „inovativní“ – Vědomí a my žijeme v úžasném hmotném světě a je jen otázka, dokdy nás jeho omezenost bude bavit. Umím si představit, že tento hodnotící pohled odpovídá mládí autorů, nicméně já se domnívám, že z něj naprosto vypadl fenomén lidského utrpení – a toho je v životě člověka, každého člověka, ale i lidstva jako celku, více než dost. Jak se s faktem lidského utrpení v hmotném světě tedy konceptuálně vyrovnat? V citovaném úryvku je hmotný svět produktem jakési „hravosti“ jeho původce, to s prožitky bolestí a trápení jaksi nejde dohromady a těžko tyto prožitky budeme vnímat jaké „úžasné“ a je myslím nepravděpodobné, že budeme čekat na to, jak dlouho nás „budou bavit“.”

Představme si, že žijeme ve světě, kde není utrpení. Nemůžete nikomu říct nic ošklivého, ani vás tato ošklivá myšlenka nemůže napadnout. Vše je dokonalé, čisté a láskyplné. Na cokoli pomyslíte, tak se hned splní. Vše si pamatujete a zároveň víte, co se stane za 1 minutu i za 1 rok. Zní to geniálně že? Ale jak vás toto bude dlouho bavit? Rok či dva? Možná i tisíc let. Ale dřív nebo později začnete toužit po něčem jiném.

I když to zní nepochopitelně, tak i lidské utrpení je pro nás určitý druh zábavy. My jsme to nikde jinde nemohli prožít! Jen zde. Můžeme si vybrat, zda někomu dáme facku nebo ho pohladíme a dokonce ani nevíme, jak na to dotyčný zareaguje. V tom tkví zábava této planety, proto jsme sem přišli.

Nejdříve si užíváme jako nové vědomí těch špatných věcí – dáváme facky, chováme se destruktivně. Po několika reinkarnacích (vše je v tomto ohledu velmi individuální) nás to přestává bavit a my tvoříme a hladíme. V dalších životech pochopíme, že i toto je zcela zbytečné a věnujeme se duchovnímu rozvoji, ale stále si užíváme naši individualitu a jakýsi druh omezenosti. Po x dalších návratech do hmotného světa se vzdáme všeho a můžeme jako čisté vědomí opustit toto univerzum.

“Jaké Vědomí měli autoři na mysli? Jakéhosi demiurga našeho světa (Boha)?”

Vědomí každého z nás, neboť my jsme existovali ještě před tímto vesmírem, univerzem, ba co víc, tato planeta. Pocházíme z původních světů, kde jsme zažívali méně omezené prožitky. A to Vědomí, které vytvořilo naše hmotné podmínky k životu, můžeme připodobnit k prvnímu vynálezci. Nikdo nikdy předtím tuto planetu nevynalezl, ale když to velké Vědomí toto vytvořilo, tak se někteří z nás k němu přidali. Ono velké Vědomí je zcela stejné, jako vědomí každého z nás. Není rozdíl mezi velkým vědomím a námi. My jsme velké vědomí. Tedy původně hmotný svět drželo pouze malý počet unikátních vědomí a v dnešní době tak vytváří Vědomí Hmoty, které samo o sobě je samostatné, pevné a neměnitelné.

“Kde se v těch vyšších sférách ono Vědomí vzalo?”

Z čisté potřeby zažít cokoli, neboť původně to bylo vědomí, které nevnímalo samo sebe, nebylo, ale pro naše vysvětlení řekněme, že jednoduše nic neprožívalo, bylo šťastné.

“A odkud se v něm vzala chuť experimentovat a hrát si?”

Ze stejného jádra, jako z člověka, kterého bychom na jeden rok uzavřeli do bílé místnosti. Chtěl by také něco jiného, ačkoli by měl postaráno o všechny jeho potřeby, základní i vyšší. Mluvíme zde o stavu klidu, při kterém vědomí přestane zažívat uspokojení samo ze sebe, a tím se nutí expandovat.

Bude expandovat až do té doby, dokud se svou neomezeností neomezí natolik, že veškerá omezení ho budou natolik omezovat, že se bude chtít opět postupně dostat do bodu klidu, štěstí a nicoty. Neboť tím, jak je neomezené, vytváří stále více bariér samo sobě, tedy v jistém bodě již nemůže tvořit neomezenost, neboť ta neomezenost je omezena dříve dobrovolně omezeným, tedy zde docházíme právě k onomu konečnému bodu nekonečnosti. Pro nás konečnému bodu neomezenosti a v tomto bodě přestaneme postupně vytvářet aktivity, jež zažíváme díky omezenosti, čímž se budeme stávat neomezenějšími, až do bodu neomezeného štěstí.

“Musí být nepochybně obdařeno nesmírnou mocí, když dokázalo stvořit hmotný svět – ale co potom odpovědnost tvůrce za jeho výtvor? Uvážíme-li princip odpovědnosti onoho mocného Vědomí, opět nám to konceptuálně nesedí na moment jakéhosi experimentu, hravosti, apod.”

Ono vědomí je zodpovědné za své skutky. Ve chvíli, kdy je nedokáže vést ke zdárným výsledkům, dochází  k rozkladu veškerých skutků i moci onoho vědomí. Naopak ve chvíli, kdy vytvoří svět, který dokáže udržet stabilní, pak může dále expandovat, nebo zůstat na místě. Ba co více, může se zcela samo od sebe zbavit své zodpovědnosti v dobrém slova smyslu, tedy zbavit se omezenosti na neomezenosti.

Nemůže se stát nic horšího, než že vytvoříme nevhodné hranice reality, neboli nevhodné omezenosti, to jest špatné skutky.

foto flickr

May 31 2017

Play

Rank #3: Láskyplný svět v rádiu Čas

Podcast cover
Read more

Láskyplný svět šíří své poznání prostřednictvím médií!

Poslechněte si rozhovor s Jindřichem Sidrisem, který se uskutečnil pro rádio Čas – pořad Brouk v hlavě, nebo jej stáhněte na cesty.

Prostor ve vysílání byl ale nemilosrdně krátký, proto vám níže přinášíme informace, které se již do rozhovoru nevešly.

1) Co to vůbec je – astrální cestování?
Nejdříve musíme přijmout fakt, že nejsme jen fyzické tělo, tedy to maso, které tu vidíte. Tohle je pouze nějaká nádoba, jež nám skvěle slouží.
Tato nádoba je něčím naplněna – duší, vědomím – můžeme to nazvat, jak je nám libo. Při astrálním cestování tedy necestujeme fyzickým tělem, tím masem, ale tou náplní.

Fyzické tělo necháme ležet na posteli a my se vydáme na cesty, kam jen chceme. Nejsme omezeni prostorem. Jen pomyslíte třeba na Thajsko a během vteřiny tam jste, a pak se opět bezpečně vrátíte do fyzického těla.
Tedy astrální cestování je poznávání života nezávisle na svém těle.

2) Proč jste to začal praktikovat? Co vás k tomu vedlo?

Základní lidská otázka. Jaký je smysl života a co bude po smrti fyzického těla? Chtěl jsem vědět, zda smrtí vše končí a díky astrálnímu cestování jsem si mohl ověřit, že život pokračuje dále.
Překvapivě je to příjemná záležitost.

3) Není to nebezpečné? Jaká jsou rizika? Pro koho není?
Astrální cestování je zcela přirozené, jen jsme jej v mládí nerozvíjeli. Kdokoli, kdo má zdravé tělo, tak může s trochou odhodlání a cviku astrálně cestovat.

Pokud je naše fyzické tělo nemocné, tak si nás hlídá a nepropustí nás. V tu chvíli můžete jen cítit, jak lehce levituje nad tělem, ale dále se nedostanete.

Tedy… s chutí se do toho pusťte. Může vám to přinést jedině nové zkušenosti a zážitky. Na našich webových stránkách máme velmi podrobné návody, které vás provedou krok za krokem.

4) Vy se věnujete i regresní terapii. Je to psychoterapeutická metoda? K čemu je dobrá?
Ano, jedná se o psychoterapeutickou metodu, díky které se mimo jiné můžeme zbavit nepochopených fobií a strachů. Například z vody, pavouků, tmy, ale i tak absurdní fobie, jako je strach z květiny.

Stejně tak nám pomůže nalézt smysl a směr v životě, pokud se v něm lehce takříkajíc “plácáme”.
Regresní terapie probíhá tak, že si lehnete na terapeutické lehátko a nějakou dobu posloucháte vyprávění. Tím se dostanete do velmi hlubokého uvolnění. Postupně vás provedeme tímto životem, až se přehoupneme do vašeho minulého života, který si celý prožijeme. Hledáme v něm důležité události a pochopení.

Například jste v minulém životě jako dítě prožila trauma, kdy jste byla zamčená v temné místnosti a nemohla se dostat ven, a proto se můžete v tomto životě bát tmy. My tam ale hledáme pochopení, proč se to stalo. Proč jste byla zavřená v místnosti?
A díky tomuto pochopení se strachu zbavíte.
Většina nepochopených pocitů, strachů, nemocí a obav, to, co prožíváme bez zjevného důvodu, mívá příčinu právě v minulých životech. Zároveň s pochopením získáváme i jasný směr a víme, co máme udělat a kudy kráčet.

Tedy, když to shrnu – jak astrální cestování, tak minulé životy vedou k poznání, že smrtí vše nekončí.

Astrální cestování je úžasný zážitek a nezvratný důkaz.

Regresní terapie nám slouží k pochopení souvislostí mezi jednotlivými životy.

Zaujal vás rozhovor a chcete více informací? Nebo jste již pevně rozhodnuti, že tohle musíte zažít na vlastní kůži? Navštivte článek o regresní terapii i astrálním cestování, kde se dozvíte vše potřebné.

Foto: flickr

May 16 2017

Play

Rank #4: Vycestoval s námi – ASTRÁLNĚ!

Podcast cover
Read more

Je osm hodin večer. V terapeutické místnosti je již vše připraveno a netrpělivě čekáme na příchod Petra. Baví nás příprava před astrální nocí, všechno si až rituálně užíváme. Vyleštit skleněný stůl a malý stoleček z mléčného skla na zemi. Zapálit čajové svíčky na schodech, v koupelně i v terapeutické místnosti. Naklepat modré chlupaté polštářky a připravit je k sezení na zemi. Vyleštit skleničky, připravit čajovou sadu. Vše je do detailu hotové. Čeká nás dlouhá a náročná noc, plná poznání a nového pochopení. Osnova večera je vždy stejná, ale obsah jiný. Co se bude dít dnes?

Zazvoní zvonek. Jindřich Sidris schází po schodech dolů a vítá Petra. Já mezitím připravuji jasmínový čaj. Za pár minut se otvírají dveře a vchází sympatický mladý člověk. Věk něco přes 30 let a úsměv od ucha k uchu.

„Petře, velmi ráda tě poznávám!“ podáváme si ruku a je cítit, že veškerá nervozita okamžitě zmizela. „Pojď se k nám posadit a buď tu doslova jako doma. Vyber si, jestli chceš sedět u stolu, nebo na zemi. Kde ti to bude příjemnější, tam se usaď. Dodělám čaj a hned jsem u vás.“ Nechávám Sidrise i Petra o samotě a dokončuji přípravu čaje. Po pár minutách je již vše hotové, přináším zlatavý voňavý čaj a usedám ke stolu, kde Petr, na vyzvání Sidrise, začíná vyprávět svůj příběh.

„Nějak nevím, jak to to povědět. Narazil jsem na vaše webové stránky, když jsem vyhledával bubnování a úplně jste mě šokovali. Zasekl jsem se na vašich článcích neuvěřitelných pět hodin a vůbec jsem nechápal, kam jsem se to dostal. Nevěděl jsem, jestli jsem se zbláznil já nebo vy.“ Petr se chytá názorně za hlavu a všichni se nahlas smějeme.

„Nejhorší na tom je, že logika mi to všechno okamžitě shazovala ze stolu, ale něco…. něco… nevím, jak to popsat… Zůstávala ve mně obrovská zvědavost, tak jsem četl dál a dál. S každým dalším článkem to do sebe vše postupně zapadalo a logika už byla v koncích. Rozhodně jsem nežil do té doby v domnění, že by neexistovalo nic mezi nebem a zemí. Ale to, co jsem četl u vás přesahovalo mé nejdivočejší fantazie. Aura? Posmrtné sféry? Bytosti, telepatie, telekineze, magie, trpaslíci? Ještě mi tam chybělo UFO. Víte vy vůbec, co tam píšete a jak to působí?“ Divoce rozhazuje rukama a my se již nemůžeme dále ubránit záchvatu smíchu.

„No… jelikož jsem ale člověk zvídavý a jdu do všeho, tak jsem začal dělat cvičení na ovládnutí mysli. To mi přišlo jako nejmíň ulítlé a zároveň jste tam slibovali obrovské změny v životě.“ Na tváři se mu objevil potutelný úsměv a odmlčel se. Musela jsem se zeptat: „A? Jak to šlo? Povídej, přeháněj. Všechno nás zajímá do nejmenšího detailu!“

„Pozorování myšlenek byla fakt zábava, to mě chytlo. Čekáš, co ti přijde za myšlenku a dlooooooouho se žádná neobjeví, až to začne postupně chodit – tabulka do práce, výměna oleje v autě, nákup. Samé běžné věci. Vše jsem postupně bral a odhazoval. Pohodička. Říkal jsem si, jaký jsem machr a najednou se tam objevila zebra! Chápete? Zebra!“ Chechtá se a pokračuje dál. „Co tam má co dělat zebra? V tu chvíli mě to vážně nadchlo. Zjistil jsem, co vše nám může chodit za hlouposti do hlavy a my si toho nemusíme ani všimnout. Cvičil jsem to každý den a vážně jsem se na to těšil. Postupně chodily myšlenky méně a méně a již nebyly tak neodbytné. Sice jsem v tom neviděl ještě žádný „mystický“ zázrak, ale cítil jsem se lépe. Tak vědoměji, nebo jako to popsat. Další dny jsem pozoroval jen jednu myšlenku. Vzal jsem si svíčku a bedlivě ji sledoval. První dny mi to vůbec nešlo, pořád mi mysl nabourávaly otravné myšlenky. Třetí, nebo čtvrtý den, se to ale zlomilo. Díval jsem se na svíčku a najednou se vše kolem ocitalo v mlze. Jen svíčku jsem viděl jasně. Ostatní přestávalo existovat. Ten neuvěřitelný klid a zároveň fascinace jednou věcí. To nejde popsat slovy. Fakt nejde! A co jsem zažíval, když jsem zcela vyprázdnil mysl… Jediné, co k tomu mohu povědět – wow.“ Vykulené oči a nechápající výraz.

„Jakmile se mi podařilo zcela vyprázdnit mysl, tak jsem měl pocit, že jsem se lehce nadnesl, nebo spíše mé vědomí se přesunulo o kousek výš v hlavě. A nastal klid a štěstí. Nic jsem nepotřeboval, nic jsem nechtěl. Pak mě tedy vytočilo, že mi tam přišla myšlenka a hodila mě zpátky. Jak si vůbec lidé můžou myslet, že oni ovládají své myšlenky? Mě přijde, že je to celé naopak. No to je jedno… Prostě jsem vám musel dát zapravdu ve všech ohledech. Ale samozřejmě mi tam přišla myšlenka, kam se ubírat dál. A pro mě to je rozhodně astrální cestování. Čím vyšší a náročnější cíl, tím jsem spokojenější. Proto jsem tady.“ Petr se rozhlédl po místnosti a my věděli, že s vyprávěním skončil. Popíjeli jsme čaj, povídali si a debatovali nad články. Hodně se smáli a získávali k sobě vzájemnou důvěru, která je tak nezbytná při provázení mentálním, a hlavně astrálním cestováním.

PRVNÍ ZÁŽITKY

Stavíme se do pomyslného kruhu uprostřed místnosti. Zavíráme oči a několikrát se zhluboka nadechneme. Fyzické tělo necháváme bez povšimnutí stát, ať se klidně pohupuje, dělá si, co potřebuje. Ono se o sebe umí postarat samo i bez našeho vědomí. My přesouváme pozornost na nacítění astrálního těla. Vše probíhá přesně podle návodu, který jsme si předem vysvětlili.

Stojíme poměrně blízko sebe, takže cítíme, jak se naše astrální těla protínají a vzájemně na sebe působí. Prozatím je to ještě něco neuchopitelného, ale už vnímáme, že nejsme tohle fyzické tělo a pocity to jsou tak reálné. Je to úžasný zážitek.

Sidris odstupuje zcela do rohu místnosti a já zůstávám s Petrem sama. Naprosto reálně vnímáme změnu energií, něco zmizelo z našeho dosahu.

„Nyní,“ ozve se Sidrisův klidný hlas, „odstupte s Terezou co nejdále od sebe. Petře, můžeš udělat 2 kroky vzad a budeš zcela u bílé komody. Teri, ty pojď k oknu.“ Se zavřenýma očima se pomalu přesouváme na určená místa.

„Skvěle,“ pokračuje Sidris, „již jste na správných místech. Petře znovu si navnímej své astrální tělo, co nejreálněji. Přenes do něj své vědomí… Stále nech zavřené oči. Dnes tu jsme kvůli pochopení nehmotného světa. K tomu nám fyzické oči nemohou pomoci. Nyní se k tobě bude Tereza několikrát přibližovat. Ty vnímej hranici svého i jejího astrálního těla. Kdy se tato těla protnou? Co se v ten okamžik s tebou děje? Nic momentálně neovlivňuj. Pouze přijímej, co přichází.“

Vykročím. Jsme od sebe vzdáleni přibližně tři metry a již po dvou malých krůčcích cítím silnou hranici Petrova astrálního těla. Jako kdybych byla postavena před pevnou zeď. Velmi si brání svůj prostor. Udělám půlkrok vpřed, tlak lehce oslabil a cítím se již příjemněji. S každým dalším krůčkem je mi lépe a lépe, i když mě celou dobu provází pocit nejistoty. Přicházím až těsně k Petrovi. Naše těla jsou od sebe tak 10 cm. Nyní můžu cítit jeho životní energii. Je mohutná a horká, jako kdyby mezi námi protékala hutná láva. Pocit nejistoty zcela zmizel. Vnímám jen obrovské množství síly a jistoty. Chvíli setrvávám a poté se začínám pomalu vzdalovat. Žádná energie mě nedrží na místě a mohu zcela volně opustit Petrův prostor. Mezitím si v hlavě srovnávám všechny prožitky. Díky konfrontaci našich astrálních těl již vím, jak o mě Petr smýšlí, jak mě přijímá. Dokáži si zcela jasně představit, jak se staví k životu a výzvám, které k němu přichází.

Celkově jdu k Petrovi pětkrát. Vždy s jiným úmyslem. Tímto ho vystavím pěti rozdílným životním situacím – bez jediného fyzického doteku, bez verbální komunikace. Po celou dobu má zavřené oči, takže ani má řeč těla mu nic neprozradí. Všechny prožitky z těchto konfrontací vnímá pouze skrze své astrální tělo.

Do ticha se opět ozve Sidrisův hlas: „Výborně… Teď otevřete oči a pojďme probrat, co se tu momentálně odehrávalo.“

Na Petrovi je zcela zřetelně poznat, že vnímal něco pro něj zcela nového a zvědavě očekává, co mu k tomu povím.

Začínám vyprávět o jednotlivých setkáních. S jakým úmyslem jsem kdy šla a co měl u toho Petr cítit. Vždy jsem nejdříve mluvila já, aby si mohl své prožitky porovnat s tím, jak jsem reálně působila. V jeho očích bylo vidět překvapení a úžas. Vše, co jsem mu povídala, on reálně cítil. Shodli jsme se ve všech pěti působeních.

Krásně Petr definoval první setkání našich astrálních těl: „Připadalo mi, jako bys do mě narazila, úplně mě to odsunulo o kousek vzad, a přitom mi bylo jasné, že musíš být minimálně ještě metr daleko. Pak jsem to celé vnímal, jako bych byl ve vodě, nebo jako kdyby kolem mě byl hodně hutný vzduch, který mění svůj tvar a občas na mě více tlačí.“

V následující hodince se role několikrát obrátily. Chvíli mě vystřídal Sidris, poté jsem já stála a Petr chodil za mnou. Postupně jsme zjišťovali, co vše naše astrální tělo dovede a to nejdůležitější – jak toho můžeme využít v běžném, každodenním životě.

Během těchto působení jsme si ještě nacvičili navnímání mentálního těla, tedy svého ducha, či vědomí.

Již jsme si tedy pevně nadefinovali a reálně prožili své astrální i mentální tělo za běžných situací, kdy fyzické tělo je nuceno stát. Nyní přišel čas na další várku čaje a chvilku odpočinku. Celá noc je velmi náročná, a proto ji máme rozdělenou do 3 částí, které prokládáme uvolněným povídáním a popíjením zeleného, či jasmínového čaje. Máme během toho možnost zodpovědět spousty otázek, které v průběhu noci vytanou na mysl a nabrat novou sílu.

MENTÁLNÍ CESTOVÁNÍ

Petr se pokládá na terapeutické lehátko. Sidris si přisouvá židli k Petrovým nohám a já usedám na zem. Opět začínáme několika hlubokými nádechy a výdechy. Sidris se chopil slova: „Uvolni horní část hlavy, čelo, oči, nos, ústa a bradu. Zcela uvolni obě dvě tváře. Nyní uvolni zádní část hlavy, krk, ramena, hrudník. Pravou ruku, dlaň až po prsty. Levou ruku, dlaň a prsty – zcela až ke konečkům. Znovu uvolni hrudník, přejdi na bříško a boky. Horní polovina těla je již zcela uvolněná. Proto nyní uvolni pravou nohu až po prsty. To samé u levé nohy, až ke konečkům prstů. Tvé tělo prožívá hluboký stav uvolnění.“

Z Petra odešlo veškeré napětí, dýchání má zcela volné. V místnosti se mění energie. Je cítit jemná čistá síla. Mezitím, co se Petr učí první kroky – přesouvat své vědomí ve fyzickém těle – já dělám ochranu místnosti a celého patra budovy. Zakazuji přítomnost veškerým bytostným a negativním silám. Chceme, aby vše proběhlo v klidu a bezpečně.

Skončím právě včas, když Sidris vyzývá Petra: „Nyní se zde projdi svým duchem. Jdi za Terezou…. Pokračuj ke stolu a místu, kde jsi seděl. Naciť ho… Zapamatuj si ten pocit. Pokračuj dále, před tebou je bílá komoda. Podívej se do horního šuplíku. Vnímej veškeré tvary a pocity. Všechny detaily…. A teď zpátky do těla a chvíli nabírej sílu. Ujisti své tělo, že se do něho budeš vždy vracet… Skvělé… Opět vstaň a pokračuj do zasedací místnosti. Vnímej židle i stůl… Přímo naproti jsou dveře do další místnosti – jdi se tam podívat…. Zapamatuj si, co zde vnímáš… na zemi, stěnách… jak je velká tato místnost, k čemu slouží… A opět zpět do těla.“

Takto pokračují přibližně hodinu, Petr plní různé úkoly, jejichž pomocí později získá důkazy, že doopravdy svým duchem vystoupil z fyzického těla. Mentální cestování nemusí být zcela reálný pocit. Je to jako lehký sen, můžeme si myslet, že si s námi hraje fantazie a vše je pouze produkt naši mysli. Obzvláště při prvních pokusech jsou důkazy nanejvýš důležité. Musíme sami sebe přesvědčit, že ten „sen“ je skutečný. Musíme získat důvěru sami v sebe a v nově získané schopnosti a toho nedocílíme jinak než pomocí důkazů.

Petr se již zcela vrátil vědomím do svého těla, podávám mu vodu. Necháváme chvíli klidu na vzpamatování a přesouváme se ke stolu. Nakrájíme spousty ovoce a zeleniny na nabrání síly. Připravíme další čaj. Čeká nás poslední fáze večera – astrální cestování.

VELKÉ FINÁLE

Petr se již uvelebil na lehátku, které jsme posunuli doprostřed místnosti. Sidris usedá k nohám, já k hlavě. Zároveň potřebujeme mít kolem lehátka dostatek místa pro chůzi.

Sidris začal s uvolňováním fyzického těla. Tentokrát mnohem detailněji a hlouběji: „Soustřeď se na malíček na levé noze… zcela jej uvolni… nikam nepospíchej… Nyní prsteníček… pomalu… vědomě zcela uvolni svůj prsteníček na levé noze.“ Takto pokračují přibližně půl hodiny. Je naprosto klíčové úplně uvolnit fyzické tělo a tento krok neuspěchat.

Mezitím mám dostatek času pro svou vlastní meditaci, zcela si nacítit Petrovo astrální tělo. Mnohem reálněji než při prvních cvičení. Měním energie v místnosti, nabírám spoustu síly a podporuji Petrovo astrální tělo, aby je mohl lépe ovládat při uvolňování.

Petrovo fyzické tělo je zcela uvolněné. Od všech prstů, až po prostor nad hlavou. Již skutečně cítí, že je o kousek větší než jeho hmotné tělo. Je stále ještě v těle, ale již vnímá lehkou levitaci. Se Sidrisem procházejí veškeré možnosti, jak se vymanit z fyzického těla – houpání na houpačce, točení, překulení, klesání… Já zatím odebírám jeho fyzickému tělu další sílu, kterou mu všechnu na konci působení vrátím. Ale teď je potřeba, aby ho tělo propustilo.

Podporuji veškeré pohyby jeho astrálního těla a kolem nás vytvářím prostor, který již svou samotnou existencí vytahuje astrální tělo z fyzického. Jsem velmi zabraná do působení a jen z dálky vnímám Petrova slova: „Byl jsem venku!!!!!!!!!!!!! Já jsem se viděl… ale zase mě to tahá…“ Nedořekl. Sidris pouze ujišťuje: „Vše je v pořádku, jdi znova. Jdi dál. Jsi zcela v bezpečí.“ Pro mě je to signál, že nemusím s působením zacházet ještě dále. Pouze udržuji tento stav. Petr se opět navrátil na chvíli do těla: „Byl jsem vedle v místnosti.“ Čekám na Sidrisovu odpověď, která vmžiku zazněla: „Úžasné! Teď naposledy a jdi nad prostor. Nad hmotný svět do tvé osobní astrální sféry. Mimo tento prostor a čas. Bude buď bílá nebo černá. Zkus tam něco vytvořit. Třeba jen cestičku. Až se vrátíš, tak ti již pomůžeme se zcela usadit v těle. Vše je bezpečné.“ Uplynuly tak tři minuty a Petr se navrátil. Okamžitě začínám působit v opačném pořadí. Vše navracím do původního stavu, posiluji fyzické tělo a sílu astrálního těla vracím k jeho přirozenosti. Sidris zatím slovně provází Petra při návratu do těla – musí opět velmi pomalu a postupně navnímat každou část těla, jednotlivé prsty… Jak jsme tělo opustili, tak se do něj musíme navrátit. Dát mu jistotu, že si jej vážíme a že je vše v naprostém pořádku.

Petr vmžiku otvírá oči a sedá si. Celý nadšený a vyjukaný: „Lidi, to bylo úžasné!! Já se vážně viděl, jak tu ležím. Teri ty jsi tady nějak máchala rukama a Sidris tady seděl a vykládal, že se mám točit. Byl jsem tam tak tři sekundy a vtáhlo mě to zpátky. Ale sotva jsem promluvil, tak mě to zase začalo tahat ven. Uznávám, že to mě trochu vyděsilo, ale velmi mně pomohlo tvé uklidnění.“ Obrátil se s úsměvem na Sidrise. „Tak jsem šel tedy dál – vedle do místnosti. Procházel jsem se tam, ale reálně… To se tak těžko popisuje!“ Vstal z lehátka a začal nadšeně chodit po místnosti. „To jsem byl pryč tak deset vteřin a zase mě to vtáhlo do těla. Joooo, a pak přišel ten poslední úkol. Hele, fakt jsem si v tu chvíli myslel, že jsi se zbláznil. Mluvíš tam o nějaké osobní astrální sféře a já absolutně nevím, co to je. Ale jen jsem na to pomyslel, tak mě to tam hodilo. Tma… všude absolutní tma… Koukl jsem se na ruce a ty jsem viděl, ale jinak nic. Existovalo jen to, čemu jsem věnoval pozornost. Zkusil jsem tedy vytvořit cestičku. Hele, ono to nešlo! Musel jsem se hooooodně soustředit, abych tam udělal aspoň nějaký náznak. No náznak je silné slovo. Asi jsem udělal něco pod nohou. Tobě se to poví – cestička. Myslím si, že udělat tam i bílé kolečko by mi dalo zabrat.“ Opět se smějeme. Nálada je euforická.

Po první vlně nadšení sedáme ke stolu. Ještě je potřebovat získat důkazy z mentálního cestování. Ukážeme Petrovi, co je v šuplíku. Povíme, co je v protější místnosti. Dáme mu veškeré informace, které potřebuje znát. Udiveně vše potvrzuje.

Okolo páté hodiny ranní se loučíme. Byla to doopravdy pro všechny náročná noc, ale další člověk získal důkaz, že není fyzické tělo. Pochopil, jak funguje tento svět a co ho tvoří. Domnívám se, že to dokonale vystihují slova, kterými se s námi rozloučil:

„Vystoupil jsem z Matrixu a vím, že není cesty zpět. Ale kdo by o to vlastně stál, že? …” Spiklenecky mrkl a odešel.

Zažij s námi astrální noc jako Petr

[contact-form-7]

Šárka: Jak jsem astrálně cestovala po Workshopu Astrální Cestování

May 12 2017

Play

Rank #5: Hlasy ze záhrobí

Podcast cover
Read more

Paní Eliška hledá duše z posmrtného světa, za kterými chodí do proslulého Branišovského lesa.  Při procházce má zapnuté nahrávání na tabletu a občas se poštěstí…
Eliška:

Mám spousty nahrávek různých hlasů, dětských, ženských, mužských nebo vdechů, povzdechů… Mám vytažené přímo to, co nebylo mým hlasem nebo hlasem přítomných lidí…

Pusťme si ke čtení tématickou hudbu a za chvíli se dostaneme k nahrávkám.

Z filmu Cesta do fantazie
Pokud by se nechtěla hudba spustit, pak na youtube je ZDE.

Nahrávka v Branišovském lese

V té době jsem ještě vůbec netušila, že některé z legend (seznam na konci článku), kterými je náš les opředen, by mohly být pravdivé. Říká se o něm, že se tam vyskytují paranormální jevy, že se tam mnoho lidí oběsilo na tzv. Stromu oběšenců, že k tomu byli dohnáni našeptáváním, …spoustu se toho o lese říká, také to…, že je tam brána do jiné dimenze a v tom lese je i zlo…

Ale já tomu opravdu nevěřila, tak jsem se nakonec i nechala přemluvit dcerkou, abychom tam podnikly krátkou večerní vycházku, fotily a nahrávaly, bylo to její velké přání tam jít..

Tou dobou jsem již měla dvě zvláštní fotografie, ale ani těm jsem nepřikládala příliš význam, protože pořád ještě to mohly být výpary z hornin (když ne cigaretový kouř, protože z přítomných nikdo nekouřil, ani dech na objektivu)…

5 minut mi změnilo život

Cesta lesem trvala pouhých 5 min a tahle cesta mi před cca 2 měsíci změnila život… Byla jsem tam už pak jen s kamarády, zabývajícími se také touto tématikou… Jeden z těch kamarádů už nikdy do lesa nechce vstoupit… Druhý se naopak vracel každý den, protože hledal vysvětlení svých nočních můr.

Cesta do lesa

Šly jsme s dcerkou bez obav, zvesela, nabité touhou po dobrodružství – procházka tmavým lesem, odvážné holky… Do lesa vede několik pěšin, …vybraly jsme jednu, kde se dá před lesem i zaparkovat, vlevo stojí obydlený dům, pak se jde kousek k závoře…

Všechny závory do lesa jsou až “nelidsky” zprohýbané, skoro u země.., to je také taková zvláštnost tohoto lesa. Jdeme…a já ještě dcerce říkám.., že “oni jsou až za závorou”, jako že aby k nim mluvila až tam…, přesvědčena jsem o tom ale tenkrát opravdu nebyla, spíše jsem zopakovala to, co jsem slýchávala nebo čítávala…

Ještě před závorou viděla na zemi něco, co vypadalo jako míč, prý žlutooranžový, ale při druhém pohledu na zem…nic….usoudila, že to byla asi nějaká kláda.

Kousek za závorou dcerka uslyšela šepot… a zas… já šla vlevo, ona za mnou asi krok pozadu, zprava uslyšela do ucha nějaký šepot, já neslyšela nic…vůbec nic. Ona tomu nerozuměla…a tak usoudila, že to asi bylo nějaké zvíře.

Šly jsme dál…směrem k jezírku…



Jezero se stezkou – modrý obdélníček uprostřed zelené plochy lesa

Fyzický kontakt dotykem

Najednou dcerka zděšeně vykřikla, …že na ni něco sáhlo, když mi pak později doma popisovala, tak prý cítila ledovou ruku na zádech, kroutila jsem hlavou, že se jí něco zdá, vykřikla podruhé…bolestí, něco ji prý škráblo! To zase cítila tak, jako by jí někdo přiložil rozžhavený drát na krk…

…a během toho slyším, jak ona říká, že jí přestala svítit baterka, nešla zapnout a když pak později, tak ještě blikala… Mně přestal fotit foťák, který jsem měla půjčený od fotografky.  Jistotu, že se tu děje vše přirozeně, jsem už poněkud ztrácela…

Šly jsme pomalu, protože představa, že běžíme, ještě v té tmě a “cosi letí za námi”, byla ještě horší, než pocit, že to za námi jde pomalu:)

Duch branišovského lesa – po rozkliknutí naleznete foto v původním formátu

Rozloučení s lesem

Dcerce se sekl tablet, zjistila, že jí nenahrává, baterka už zase svítila a mně začal fotit foťák, v průběhu zpáteční cesty k závoře, před závorou se nám oběma zdálo, že vidíme tmavý stín postavy ve tmě, prostě ještě tmavější flek…, ale mohla to být jen představa, fyzicky necítila dcerka už nic, ani já…

Vrátily jsme se do auta, nahrávku mi analyzovala tenkrát ještě fotografka a i manžel. Něco je skoro neslyšitelné, je to tichoučký šepot mezi hlasem mým a dcerky. Ona našla pár hlasů a hned mi je poslala a muž u počítače se sluchátky říkal, že “tam slyší ještě něco horšího”…než nějaké hlasy, ale neřekl mi co, pověděl mi o tom druhý den kamarád, který byl s námi fotit fotky zde uvedené, tomu jsem nahrávku poslala, řekl mi, že je tam “zlo”… OPRAVDU něco neskutečně hnusného, nelidského…tam bylo, takové mužské zasípání, přesně ve chvíli, kdy dcerka vykřikla, že ji něco škráblo, kdyby nic jiného nebyla pravda, můj mozek vyhodnocoval zvuky jinak, než jaké ve skutečnosti jsou, tak… tohle pravda být musí, to není zmutovaný zvuk šustění bund…nebo něco podobného.

Nejlepší vystřižené nahrávky

    1. Šeptání po naší větě na konci. Bytostný:”Jak má slyšet?” (11s)
    2. Bytostný mluví ihned na začátku: “Tadydlenctý ženský já věřím, nevyděsíš ji” (8s)
    3. Bytostný: “Je tam někdo?” (2s)
    4. Nádech a dýchání (10s)
    5. Bytostný: “Tak my se jdem dívat” (1s)
    6. Nesrozumitelné (1s)
    7. Bytostný, nesrozumitelné: “Ufoníček seká” (Sekl se tablet. Plus dodatečně v nahrávce zopakované) (10s)
    8. Bytostný: “…výdech… Počkej, teď jdou dopředu” (8s)

Se třetí nahrávkou “Je tam někdo” byla zachycena fotografie bytostného:

Duch branišovského lesa – po rozkliknutí naleznete foto v původním formátu

Celý záznam

Nahrávka ke spuštění (5min 47s), nebo ke stažení ZDE.

http://data.laskyplnysvet.cz/mp3/branisovsky_les_cela_nahravka.mp3

Přepis všech cizích hlasů z nahrávky

  1. 10. 2015

00:23 Dítě (šepot)

00:26 Nesrozumitelné

00:35 Cha, cha, cha

00:45 Tadydlenctý ženský já věřím, nevyděsíš ji? – Nesrozumitelné (odpověď)

01:10 Ne

01:16 Pousmátí se

01:17 Budeme ho tady sem házet – Není to …

01:18 Házet – Není to rádio

01:20 Rádio

01:34 Chlapec

01:37 Nádech a dýchání

01:44 Sviť tady (zopakování po mém Sviť mi tady)

02:48 Pozor

02:55 Snažím se (šepot)

02:58 Neví (šepot)

03:11 Hele (šepot)

03:18 Mám ji (šepot)

03:19 Jak má slyšet

03:24 Tak my se jdem dívat

03:35 Já jsem ji slyšela

03:39 Utekl bych

04:20 Sípot

04:50 Výdech – Počkej, teď jdou dopředu

05:18 Ufouníček seká teď (za Michalky Co to bylo?, těsně před mým Přestal mi fotit foťák)

V nahrávce dcerka slíbila, že pokud nám něco “ukáží”, tak zůstane v tajnosti. Fotografie, které jsem přiložila, jsou tak pořízeny jindy, bez dcerky, s fotografkou, mým kamarádem a jeho ženou, při naší vycházce… za účelem nafotit ten záhadný les.

Doma mi uvolnili tělo i ducha

Jaké je srozumitelné rozmlouvání, to nás čeká v příštím článku…

Sidris: Kdo jsou bytostní

Jakmile člověk vystoupí ze svého hmotného těla vlivem jeho neschopnosti další funkce, tak svým astrálním tělem/duší hledí na své hmotné tělo jako na věc, kterou měl možnost ovládat. Hmotné tělo můžeme chápat jako auto, do kterého nastupujeme a vystupujeme. Vystoupený/ zemřelý člověk první chvíle prochází okolo rodiny a lidí, které dobře znal a snaží se jim i sobě dodat pochopení, co se událo. Pocity reality mimo tělo jsou zcela podobné, jako v hmotném těle. Stále to jsme my, stále máme své emoce a vzpomínky, stále vnímáme fyzické vjemy hmotného světa, ale už jimi nejsme vázáni.

Po určité době má pak zemřelý možnost pochopit nastalou situaci, zklidnit sama sebe a nechat se vtáhnout do vyšších světlých sfér. Přijmout sama sebe, své niterné Já, jen být a v tomto stavu se dále rozvíjet.

Nepřijmutí svého stavu bytí vede k zastavení

To však udělá málo zemřelých / bytostných, neboť ne vždy je lehké přijmout stav, kdy již nelze ovlivňovat hmotný svět. Příklad nalezneme v člověku, jež je ve svých nejlepších letech  a právě si splnil sny po kterých tolik toužil. Je s milující ženou/mužem, má děti, dům, dosáhl jistoty v životě. … A právě v tuto dá se říci nevhodnou dobu odejde z hmotného světa, ač by si měl konečně užívat svého úspěchu.

Bytostný tak skrze astrální sféry sice vše vnímá a vidí očima stejně jako s tělem, ale již nemůže splynout s hmotnou realitou. To vede k vnitřnímu rozporu, vzteku, lítosti a mnoha dalších myšlenek, které nedovolují, aby se bytostný dostal do stavu čistého bytí. Taková bytost pak na světě zůstává a prochází si mnoho zkušenostmi s ostatními lidmi, či rozmlouvání s ostatními bytostnými. Je to jako kdyby se ocitli v akváriu – vše je vidět, ale nic nemohou dělat, vyvíjet se. Někteří bytostní tak pochopí skrze nesmyslnost svého jednání stav svého vlastního bytí, přestanou toužit, zklidní mysl a mohou odejít do vyšších sfér, kde se astrální tělo rozloží a postupují dále jen svým duchem skrze mentální svět, kde se dále rozvíjejí a následně přijmou opět nové tělo pro splnění svých plánů.

Při dosáhnutí ještě vyššího stavu vědomí se posouvají do vyšších astrálních sfér, kdy mají možnost jít i do vyšších mentálních sfér a již se rozhodovat zcela volně, podle své čistoty bytí, zda doopravdy chtějí postupovat dále životem. Většina bytostných pokračuje ve zkušenostech hmotného bytí, stejně jako my nyní žijící čtenáři, neboť na tomto hmotném světě máme možnost s hmotným tělem zažívat velmi silné chvíle tvoření světa. Z tohoto pohledu již pohnutí rukou je úspěch a většina z nás to zná, když v životě nastala krátká chvíle neschopnosti pohnout svým tělem.

Někteří bytostní se avšak takto daleko se svým pochopením nedostanou a stále prochází hmotné světy, dokud si s nimi někdo znalý doslova nepromluví  a nevysvětlí jejich situaci. Naštěstí většina bytostných, ač za rok, deset let, nebo tisíc let pochopí, co se odehrává a přijme sama sebe. Pro ty, kteří žádají o pomoc, nebo chceme-li jim my ulehčit a sami pochopit cestu, pak stačí jim ukázat pouze stav klidu s přijetím láskyplného bytí.

Jak pomoci sobě i bytostným

… Podle Vašeho popisu bych nedoporučoval konat výpravy na tento vrchol. Snad jen jako obyčejný turista přes den, ale jakmile začneme vědomě rozmlouvat s bytostmi, tak musíme nutně umět pracovat se svou myslí a vyššími silami. Člověk pak ovšem nese za své konání zodpovědnost. Nemusí se jednat nutně o zemřelé lidi, ale mohou to býti bytostní elementární, či jiné, kteří mají svůj pud sebezáchovy a jistou dávku inteligence. Taková komunikace se pak rozvíjí jiným směrem.

Ovládnutí své Síly

Proto nejdříve plně ovládněte svou mysl podle návodu ZDE: Tři stupně k mystickému rozvoji vlastní mysli, neboť bez toho se nikam dále nedostaneme. Jakmile budete mysl zvládat alespoň na 20 minut, tak můžete přistoupit k praxi.

Pomoc bytostným skrze Láskyplné Síly

Prozáříte prostor Univerzální Silou a pomůžete bytostem, které jsou okolo Vás, nebo se s Vámi svezly domů (příští článek), aby mohly odejít do Vyšších sfér. Případně jim nakážete, aby se navrátily zpět. Vy jste Vládce svého života, svého bytí, své sféry! Tedy nyní ovládněte mysl a budete schopna plně převzít Vládu. Návod na vymítání duchů najdete ZDE: Vymítání duchů, příjemný návod a ukázka jak to má vypadat v praxi ZDE: Očista prostoru, vymítání duchů v praxi

Tyto zážitky jsou pak velmi nádherné, ač se to může zdát opakem, nicméně dodávají Vám onu potřebnou praxi, právě onen důkaz, že jsou zde i jiné světy. Je to pro Vás dobré – Vy se tak můžete vyvíjet, ale nyní cíleně a s pevnou cestou Vládce Síly. Vyhnete se riskování se svým životem a budete tak vždy působit v bezpečí a pomocně pro všechny zúčastněné.

Jste v bezpečí

Komunikující bytosti potřebují pomoc, žadoní, hrozí, prosí i zkoušejí různé metody, podobně jako děti. Vy máte hmotné tělo, astrální tělo (duši) i mentální tělo (ducha) a proto jste zcela v bezpečí, pakliže jste vládcem své mysli! Jen vy rozhodujete a můžete pomáhat, vy láskyplně očistíte váš domov. Váš úsměv s opravdovou radostí a optimismem jsou to NEJLEPŠÍ!

Legendy a další zážitky z Branišovského lesa (Bor u Českých Budějovic)

V Branišovském lese zjistili faktické a silné výkyvy v elektromagnetickém poli

Wiki

Hororový les – děsivá fakta + foto

Branišovský les – temné místo plné smrti a legend

Jan 17 2016

Play